finále: 2 pódia, autonehoda a večer, co měl spád

13.4.2007 | autor: Tomáš Katschner

Letošní deváté finále začalo hodně smutně. V den konání se v brzkých ranních hodinách na sjezdu z dálnice u Hradce Králové vyboural zvukař Zdeněk "Dědek" Výjimka a to hodně zle. Nejen, že bylo nutno sehnat okamžitě náhradní zvuk, ale hlavně myslet na Zdeňkovo zachránění. Celý večer byl tomuto letitému jazzincovému zvukaři věnován. V době koncertu byl stále ještě na operačním stole v péči lékařů a bojoval o záchranu života. A krátká vzpomínka všech pomohla, neboť druhý den v dopoledních hodinách konstatovali lékaři, že Zdeněk je z nejhoršího venku a už je mimo ohrožení života.
Se zvukem velmi dobře vypomohl Olda Skalický ze Dvora Králové nad Labem - ačkoliv měl na ten večer zcela jiný program, když zjistil co se Zdeňkovi stalo a že je Jazzinec v ohrožení, všechno zrušil, sehnal techniky i aparaturu a dorazil. Ještě jednou díky!
Letos poprvé byly čtyři skupiny rozloženy mezi dvě pódia - a zdá se že tento nápad se osvědčil. Nebyly žádné dlouhé technické přestávky, koncerty na sebe navazovaly a finále mělo spád.
První, kdo se zapsal do myslí posluchačů byl New Orchestra Of Dream Štěpána Smetáčka s Tonyou Graves. Velkokapelové pojetí čerpající z jazzu, rocku, klasiky bylo místy bigbandem, rockovou kapelou či symfonickým orchestrem. Od každého něco, ale ne samoúčelně, vždy šlo jen o výrazový prostředek. Štěpán ukázal, jak lze jinak dělat hudbu. Jedním z vrcholů koncertu byla Janáčkova Sinfonietta nebo Hendrixova Manic Depression. Tonya Graves podala standardní výborný výkon, ale největší pozornost si zasloužil oprávněně motor a duše kapely - Štěpán Smetáček.

foto_175

O první i druhé přestávce vystoupil na druhém pódiu slovenský saxofonista Milo Suchomel se svým Quartetem. Pro většinu návštěvníků to bylo naprosto nové a neznámé jméno. Jenže - velké nasazení, šlapavý groove a technicky i pocitově dobře zvládnutá muzika byla pro mnoho návštěvníků vrcholem večera. Hodně melodická, energická a nápaditá muzika.

foto_178

Na velkém pódiu se mezitím připravil Walter Phisbacher se svým triem. Čekali jsme víc akustický koncert, Walterovi se ale nelíbilo místní křídlo a rozhodl se hrát na své klávesy a tím páedm hrál i trocho jiný repertoár, místy navazující na jeho angažmá u Laca Décziho. Výborní byli jeho spoluhráči - podkrkonošský rodák Lukáš Kytnar a pulzující bubeník Petr Zeman, který ačkoliv vypadal na patnáct, hrál hodně vyzrále.

foto_180


Závěr finále patřil po právu Organic Quartetu Ondřeje Pivce. Ondřej svým výkonem potvrdil, že ceny a nejrůznější ocenění získává naprosto právem. Stačilo si všimnout třeba jen nápaditých sól, které ale neustále podkresloval dobrou basovou klávesou linkou. Kapela byla vyvážená, nikdo nezastíral druhého, všechno v ní mělo řád a smysl.
Závěr festivalu byl chvíli po půl jedenácté večer a kromě několika drobností jako bylo např. neotevření baru - díky za Kafírnu, opět vynikající!!
Mrkněte na fotky, jsou podařené.

foto_182

zpět
Jste . návštěvník těchto stránek